Proč fotíte?

Chci pomoct mým klientům, aby zaujali své díváky. Chci se v tom neustále zlepšovat. Samozřejmě za to chci být adekvátně ohodnocen.

Jak dlouho fotíte?

Celkově od roku 2006. Postupně jsem si vyzkoušel focení rostlin, zvířat, kulturních událostí, cestovatelských fotek, rodinných oslav, svateb, produktů, interiérů, hudebních koncertů, jídla, módních portrétů pro návrháře nebo pro modelingové agentury, školních portrétů, sportovních portrétů do soupisek, párových portrétů, fotek do seznamky a rodinných fotek, dětí nebo těhotenských fotek v ateliéru i venku. 

Kdy a proč jste začal fotit firemní portréty?

Někdy v roce 2011. Potřeboval jsem novou fotku do životopisu. Fotit sám sebe velkým foťákem je dost nepraktické. Nedařilo se mi najít vhodného fotografa. Věděl jsem, jak přesně potřebuji na fotce vypadat. Abych na danou pozici zaujal člověka, který bude procházet hromadu dalších životopisů.

Nejprve jsem navštívil fotolab. Tam mi udělali nudnou průkazovou fotografii. Skvělou na to, aby to prošlo přes úřady, ale nepoužitelnou na cokoliv dalšího. Hledal jsem tedy dál.

Zkusil jsem několik fotografů a byl jsem docela zklamaný. Většinou moc nevěděli, jak se mnou mají komunikovat. Z jakého úhlu mě mají fotit. Jaké světlo mi lichotí a jaké ne. Postavili mě před světla, často dlouze mlčky koukali do nastavení fotoaparátu. Pak to podle toho dopadlo. Fotka byla ostrá, profesionálně upravená, ale neměl jsem z ní dobrý pocit. Řekl jsem si, že jsem asi moc náročný, že mi to takto asi musí stačit.

Jelikož jsem měl v tu dobu focení jako hobby, začalo mi to celé vrtat hlavou. Studiem psychologie, komunikace a trénováním focení na rodině a kamarádech jsem postupně došel k závěru, že téměr vůbec nezáleží na tom, čím fotíte. Většinu klientů to nezajímá. Chtějí jen na fotce vypadat dobře.

Co je důležité při focení firemního portrétu?

Dobrá příprava, pečlivě nastavený cíl focení, atmosféřa při focení. Je těžké, abyste na fotce vypadali uvolněně, když fotograf neumí vytvořit uvolněné prostředí. Nebo když si dopředu nezjistí, kam budete fotku dávat a za jakým účelem. Je také menší šance, že budete vypadat na fotce sebevědomě nebo radostně, pokud fotograf sám tápe a neumí s vámi komunikovat.

Čím se lišíte od jiných fotografů?

Tím, čím se liší oni. Jsem jenom jeden. Když dám někomu do rukou svůj vlastní foťák i svůj vlastní ateliér, nikdo to nenafotí přesně tak, jako já. Stejně tak já to nikdy nenafotím přesně tak jako oni. Můžeme kopírovat navzájem svůj technický styl, způsob retuše… Nicméně ve fotce se otiskává i naše vlastní osobnost a vkus. U portrétů dělá velký rozdíl, jakou má ke mně klient důveru, jakým způsobem ho při focení vedu, nebo kolik mu naopak nechám volného prostoru.

Čeho chcete focením dosáhnout?

Udělat všechno pro to, aby můj klient odcházel spokojený s fotkami. Aby se u focení cítil dobře. Aby měl potřebu se vrátit, doporučit mě dál. 

Také ho chci naučit, jak si správně stoupnout před fotoaparát, i když nebudu zrovna po ruce. Naučit ho, jak se kdykoliv tvářit na fotce přirozeně, aniž by k tomu byl potřeba nějaký vtip nebo lekce herectví.

Největší radost však nemám tehdy, když můj klient díky mé fotce získá pochvalné komentáře, poptávky od nových zákazníků nebo pozvánku na pohovor. Největší radost mám, když z klienta po focení cítím, že je před fotoaparátem mnohem jistější. Že i kdyby do budoucna náhodou narazil na špatného fotografa, hravě si s tím poradí.

Co děláte, když zrovna nefotíte?

Mezi úpravami fotek si rád zahraji na akustickou kytaru. Na veřejnosti hraji málokdy, spíš je to pro mě forma meditace. Pravidelně chodím na „podcházky“. Tak jsem si nazval procházky s poslechem inspirativního podcastu. Už od základky si pamatuji, že mě bavilo si klepat do rytmu na lavici a doma na stole. Dřív jsem hrával na bicí, ale teď už na to není prostor. Tomu chce věnovat tak hodinu denně, aby byl člověk ve formě. Jsem však členem amatérské skupiny tzv. bubenické baterie v Brně – Escola de samba. Máme i pravidelné koncerty. Když je příležitost, rád si zabouchám na cajon nebo djembe. Na sport jsem nikdy moc nebyl, nicméně svůj sedavý způsob života  kompenzuji alespoň badmintonem, kondičním plaváním a posilovnou. 

Přestože jsem introvert, nedokážu si představit život bez rodiny a dobrých přátel. Už třetím rokem jsem také členem ponikatelského klubu Smart Network, který doporučuji, kudy chodím. Jelikož zatím nemám vlastní rodinu, zbytek svého volného času trávím jako „ajťák“, lektor focení a jednou za čas také učím děti ve škole finanční gramotnost. Sám bych ji v jejich věku potřeboval jako sůl, tak mi příjde fajn to dělat alespoň takto zpětně.

Aktuálně si stavím svůj vlastní ateliér kousek od Brna, kde plánuji kromě focení natáčet i vzdělávací videokurzy. Baví mě předávat své zkušenosti a chci v tom podporovat také další šikovné lidi.

Vladimír Jalč

 

Podporuji projekty: