Příběh

Firemní portréty jsem začal fotit někdy v roce 2011. Potřeboval jsem sám novou fotku do životopisu. Nedařilo se mi však najít vhodného fotografa. Věděl jsem, jak přesně potřebuji na fotce vypadat. Zajímavě. Tedy tak, abych na danou pozici zaujal člověka, který bude procházet hromadu dalších životopisů.

Nejprve jsem navštívil fotolab. Tam mi udělali nudnou průkazovou fotografii. Skvělou na to, aby to prošlo přes úřady, ale nepoužitelnou na propagační účely. Hledal jsem tedy dál.

Zkusil jsem několik fotografů a byl jsem zklamaný. Většinou moc nevěděli, jak se mnou mají komunikovat. Z jakého úhlu mě mají fotit. Jaké světlo mi lichotí a jaké ne. Postavili mě před světla, dlouze mlčky koukali do nastavení fotoaparátu. Pak to podle toho dopadlo. Na fotografii jsem vypadal tak, jak jsem se v daný okamžik cítil. Vystresovaně a nejistě.

Jelikož jsem měl v tu dobu focení jako hobby, začalo mi to vrtat hlavou. Studiem psychologie, komunikace a trénováním focení na rodině a kamarádech jsem postupně došel k závěru, že téměr vůbec nezáleží na tom, čím fotíte. 95% klientů to vůbec nezajímá. Oni chtějí jen na fotce vypadat dobře.

Za mě je při focení nejdůležitější, v jaké probíhá atmosféře. Je těžké, abyste na fotce vypadali uvolněně, když fotograf neumí vytvořit uvolněné prostředí. Jak máte vypadat na fotce fotogenicky, pokud fotograf neumí najít váš nejlepší úhel a pózu? Jaká je šance, že vám to bude na foce slušet, pokud vám fotograf dopředu nedokáže poradit ohledně výběru oblečení? Těžko budete vypadat na fotce sebevědomě, pokud fotograf sám tápe.

Nemyslím si, že jsem jako fotograf přirozený talent. Udělal jsem za ty roky hromadu chyb a další zástupy jsou jich přede mnou. Až po hodně dlouhé době mi došlo, že pokud se chci opravdu zlepšit, tak praxe nestačí. Musím se proaktivně učit od těch, kteří jsou daleko přede mnou. Vyhledal jsem si celou řadu špičkových fotografů a mentorů. Potřeboval jsem s nimi trávit co nejvíce času. Pozoroval jsem, jak pracují. Od každého jsem si něco vzal. 

Vít Mádr mě naučil úplné základy práce se světlem v ateliéru. Roman Pihan mi vysvětlili, jak správně pracovat s digitálním fotoaparátem, aby mi dobře sloužil. Díky Vendule Lukesové a Hance Číhánkové jsem pochopil fundamenty fotografického líčení. Igor Adler mi ukázal, jak pracovat s pózou při figurální fotografii. Peter Hulrey mi pomohl pochopit, jak důležitá je při focení komunikace, intenzivní praxe a mindset. Tony Robbins mi umožnil uvidět ve focení určitý přesah, až poslání.

Moji nejdůležitější učitelé a zároveň studenti jsou ale moji klienti. Každý je úplně jiný. Každý má jiné požadavky a představy. Každý má při focení jiné pocity. Někdo je hned ve vchodu klidný a sebejistý. Někdo před objektivem zcela zamrzne. Někdo na mě zkouší tu sebejistotu hrát. Někdo mě hned na začátku focení upozorní, že není fotogenický, že mi prasne čočka. Můj cíl je ale vždy stejný. Udělat všechno pro to, aby můj klient odcházel spokojený s fotkami. Udělat všechno pro to, aby se u focení cítil dobře. Naučit ho, jak si správně stoupnout před fotoaparát, i když nebudu zrovna po ruce. Naučit ho, jak se kdykoliv tvářit na fotce přirozeně, aniž by k tomu byl potřeba vtip nebo lekce herectví.

Největší radost však kupodivu nemám tehdy, když můj klient díky mé fotce získá pochvalné komentáře, poptávky od nových zákazníků nebo pozvánku na pohovor. Největší radost mám, když z klienta po focení cítím, že je před fotoaparátem mnohem jistější. Že i kdyby do budoucna náhodou narazil na špatného fotografa, tak si s tím hravě poradí.

Ale dost bylo o focení. I když jste asi už pochopili, že tím docela žiji, tak mám i jiné záliby. Mezi úpravami fotek si rád zahraji na svou akustickou kytaru a poslouchám vzdělávací podcasty. Baví mě i rytmus. Dřív jsem hrával na bicí, ale teď už na to není prostor. Pravidelně však vystupujeme s naší bubenickou baterií Brazilské samby v Brně. Když je příležitost, rád si zabouchám na cajon nebo djembe. Na sport jsem nikdy moc nebyl, nicméně svůj sedavý způsob života  kompenzuji alespoň turistikou, badmintonem a kondičním plaváním. 

Přestože jsem introvert, nedokážu si představit život bez rodiny a dobrých přátel. Už třetím rokem jsem také členem ponikatelského klubu Smart Network, který doporučuji, kudy chodím. Jelikož zatím nemám vlastní rodinu, tak zbytek svého volného času trávím jako IT specialista, lektor focení a jednou za čas také učím děti ve školách Finanční gramotnost.

Aktuálně si stavím svůj vlastní ateliér kousek od Brna, kde plánuji kromě focení natáčet i vzdělávací videokurzy.